Vzdálená Valhala – část 8 (konec)

[29. prosince 2011, 14:49]

Japonské moře, které jsem rok a půl neviděl, nevypadá krásně nebo tak něco.

Večerní slunce zimního slunovratu svítí na jeho povrch, dodává mu pěknou záři, ale přesto to není nic, co bych nazval krásou.

Teď se na to dívám zhruba 4 hodiny.

Tokio, Ariake.

Jsem obklopen shonem mužských otaku nesoucích hromady papírových tašek s anime obrázky na nich a ženské otaku v sexy kostýmech.

První den Comimy.

Událost, která se odehrává dvakrát do roka.

I teď jsou obvykle prázdné okraje haly mezinárodní výstavy celkem úspěšné.

Když se nad tím teď zamyslím, nikdy jsem sem před rokem a půl nešel.

Z úst mi unikne povzdech.

Cítím, jak mé tělo probodávají pohledy.

Když zvednu hlavu, jasně vidím dva muže v obleku, jak mě z dálky pozorují.

Pozorování rounderů. Tím, že jsou tak otevření, mě beze slov varují slovy 'Nedělej nic divného'.

Spolknu nápad vydat se k nim.

V SERNu skončila Operace Valhala tak, že tam Kurisu zůstala, zatímco já s Daruem jsme byli propuštěni. Darua prostě pěkně chytili.

Slib.

Od doby, co jsme se vrátili z Francie, se mi do mysli každý den vracel tehdejší Kurisin úsměv.

Věci, které mi tehdy Kurisu řekla...

Opravdu věřila tomu, co jsem jí řekl?

Nebo zalhala, aby mi pomohla utéct?

Vážně to nechápu. Nikdy předtím se Kurisu nerozhodla na základě ignorace teorií za tím.

Nicméně řekla, že bude věřit.

Proto jsem se taky rozhodl věřit v ní a má tehdejší slova.

Už si nebudu zoufat. Bez ohledu na to, co se stane, budu dál bojovat.

Ať už je to vůle vesmíru nebo má vlastní, na tom nezáleží. Nechám tu odpověď na dobu, kdy zemřu. Právě teď musím jen postupovat kupředu. Ze slaného větru mě rozbolí rány. Stovky škrábanců, které jsem utržil z bouře kulek v LHC se ještě plně nezahojily. Zatímco snáším bolest, vyndám staré kapesní hodinky. Průhledná plastová část se chová jako hladina, je lehce popraskaný.

Nicméně pořád fungují a zaznamenávají čas jako vždycky.

„Okarin je v laboratorním plášti jen Okarin.“

Objímajíc hromadu papírových tašek ke mně dojde potící se Daru.

Je úžasné, že tohle zvládne za chladného zimního dne. S povzdechem vrátím kapesní hodinky zpátky.

„Při pohledu na tvůj současný stav hádám, že jsi dostal, pro cos přišel.“

„To teda jo, kámo! Další část ‘Chu☆ Chu s Erin’! Trvalo to tři hodiny stání ve frontě, ale nelituju toho! Byla to výzva proti této éře samotné!“

„Zatracenej lolicone.“

„Nechval mě, kámo.“

Zbytečná a nesmyslná konverzace dvou bastardů.

Nicméně–

Z nosu mi unikne výbuch vzduchu.

Ty pocity, které jsem se snažil zadržet, najednou přetekly.

Když mi to dojde, propuknu v pláč, naprosto ignoruju pohledy ostatních.

„Seš, seš z-zatracenej úchyl, D-Daru...“

„Nejen j-já, kámo. J-Japonci b-byli úchylové o-od úsvitu v-věků...“

Když se na něj podívám, všimnu si, že i jeho obličej je pokrytý slzami.

Musí to být patetický pohled. Před Comimou stojí dva dospělí muži a fňukají, aniž by ovládali hlasy. Nicméně nedokážeme se držet zpátky. Věci, co jsme ztratili, abychom se sem dostali, jsou příliš velké.

Jen před rokem a půl...

Tenhle rozhovor byl každodenní záležitostí.

Teď, nicméně, je to jako by nenahraditelné.

„H-hej, Daru... V-vypadá to, že naší b-budoucností je tvořit a o-odporovat r-rounderům...“

„Jsem... škyt, j-jsem připravený...“ řekne Daru, zatímco křečovitě vzlyká, naprosto mě tím překvapuje.

„Počkat... To myslíš vážně?“

„Proto je tohle moje poslední Comima. Teď už nemám žádné výčitky...“

Aha. Takže Daru nad tím také přemýšlel... jeho vlastním způsobem.

„Asi se nikdy nevrátíme... škyt... Vážně ti to nevadí?“

„Stanu se tvou pravou rukou a tak, že jo...? Proto budeme spolu až do konce...“

„Jak se dalo čekat od Super Haka.“

„Je to Hacker.“

Při pohledu do uslzeného obličeje toho druhého si vyměníme přátelský úsměv.

Roundeři nás pořád pozorují. Musíme se jim nějak ztratit. Je to pro nezkušené chlápky, jako jsme my možné?

„Uhmm...“

V té chvíli si naši pozornost vyžádá cosplayerka v oblečení služebné.

S ustaraným pohledem na naše obličeje nám podává kapesník.

„Chtěli byste ho použít?“

„UACH!? T-Tohle je cosplay... z Klubu pravého snu! Hhnnnngh!“

Zatímco těžce dýchá nosem, vrhne Daru na kapesník lačný pohled.

A přímo před dívkou si k němu čichne vší silou, kterou dokáže posbírat.

To je prostě katastrofa...

„Celý život za tebou budu chodit MoeMoe☆ Kyun! Prosím, vezmi si měééé!“

„Ahahah... T-To je trochu...“

„Jsi slavná cosplayerka, že? Juki-chan, že?“

„Ano, to je pravda.“

„Můžu se tě teda na něco zeptat.“

„Nevezmu si tě.“

„Nemohla bys tady shromáždit svoje kolegy cosplayery? A potom–“

Daru najednou sníží hlas.

„Vidíš ty dva chlápky v oblecích? Chci jim ukázat, že je Comima úžasnou událostí.“

Daru... Jsi...?

„Co jsou zač?“

„Vládní tajní agenti. Iniciátoři lidí, co chtějí zničit otakuismus a Comimu.“

„Takže představují nebezpečí pro otaku kulturu.“

„Takže nám pomůžeš?“

„Nech to na mně.“

Cosplayerka Juki s jasným úsměvem ve tváři přikývne.

„Přivedu pár přátel.“

„Okie dokie. Vydej ze sebe to nejlepší!“

„Okie dokie? Co to znamená?“

„Radostný způsob jak říct OK.“

„Hé~. Myslím, že to použiju. Okie dokie ♪“

A tak se Juki rozeběhne k oblasti jednání.

„Takže, Okarine...“

Předstírajíce, že si otírá slzy kapesníkem, se na mě Daru podívá.

„Připrav se na útěk. Musíme se jim ztratit.“

„Není ta dívka v nebezpečí?“

„Neexistují idioti, co by na takovymhle místě zastřelili civilistu, kámo. Taky jsem jí jen požádal, aby jim ukázala zázraky Comimy.“

Takže to v podstatě neskončí násilím.

„Okie dokie.“

Taky si utřu slzy. Bylo by hezké použít dívčin kapesníček s příjemnou květinovou vůní, ale to privilegium jsem přenechal Daruovi.

„Takže jaký je název operace?“

Znovu mi dojdou slova. Ještě jsem nad tím nepřemýšlel, takže je to tak náhlé.

„Správně, název operace je...“

Cosplayeři a spratci s foťáky se začínají shromažďovat kolem mužů v obleku.

S Juki jako srdcem toho všeho začnou nejdříve jako sbor zpívat anime písničku.

Roundeři jsou ohromeni.

„...Valkýra.“

Kývneme na sebe a ve stejnou chvíli se rozeběhneme.

Naše bitva právě začíná.

Bitva pro únik ze sbíhavosti světové linie, získání pravé svobodné vůle a znovunabytí našich ztracených přátel.

Bitva, kterou budeme bojovat příštích 14 let.

„Je to jako závěrečná kapitola mangy, kámo!“

„Jen mě prosím ušetři celé té 'Díky, že jste celou dobu četli moji práci.' blbosti!“

Zatímco sprintujeme mezi otaku opouštějícími Comimu, vyslovím poslední heslo loučení s žádným speciálním významem, směrem k mezinárodnímu výstavišti.

„El Psy Kongroo... Tohle je volba Steins;Gate.“

[Valkýra]

Obecný termín popisující božské ženy, jejichž role je sbírat ty, co padli v boji, připravit je na Ragnarok a vzít je do Valhaly.