Život.4 Rozhodující bitva začíná!
Část 1
V den rozhodující bitvy.
„Sem připravenej.“
Rozehřívám se v pokoji.
Právě je deset v noci. Za dvě hodiny, konkrétně o půlnoci, začne rozhodující bitva.
Dneska nám odpadají démonické práce. Hned po škole jsme šli domů, to protože bychom mohli mrhat energií.
Máme v plánu setkat se v klubovně půl hoďky před zápasem, takže tu můžu zůstat tak devadesát minut. Ale stejně se tady ve svém pokoji cítím nejuvolněnější. Takže tu chci zůstat, jak nejdéle to půjde.
Až tam půjdu, budu nezávisle na své vůli nervózní. Ach, jsem nervóznější, než když jsem čekal na výsledky přijímacích zkoušek na naší školu......
Mám na sobě svojí uniformu. Považuju to za nejvhodnější oblečení pro takovou příležitost. A vůbec, měl bych si připravit oblečení pro boj? Když jsem se na to zeptal Buchou,
„Má-li mít má skupina uniformy, potom to musí být uniformy Akademie Kuou. Konec konců jsme přece členové Klubu okultních záhad,“ odpověděla mi Buchou s úsměvem.
Proto se mojí bojovou uniformou stala ta školní. No, kdybych dělal bojová umění, připravil bych si dougi.
Kousek ode mě je spousta slupek od banánu. Všechny už sem snědl a ta technika, co jsem jí od kempu procvičoval, je skoro dokončená.
Dokážu to. Dokážu to! Moje nová ultimátní technika!
ŤUK ŤUK
Někdo klepe na dveře. Co? Že by Asia?
„Ise-san, můžu dovnitř?“
„Jo, jasně.“
Když zahlédnu, co má na sobě, jsem trochu v šoku.
To protože má na sobě hábit jeptišky. Růženec jí na krku samozřejmě chybí. Taky nemá na hlavě plachetku.
„Asie, to oblečení......“
„J-Já vím. Když jsem se zeptala Buchou-san, řekl mi, „Vezmi si to, v čem se budeš cítit nejpohodlněji“. Hodně jsem nad tím přemýšlela a přišla jsem na to, že v tomhle se budu moct pohybovat nejsnadněji. ......Už nejsem křesťanka, ale na svou víru jsem nezapomněla. I když jsem teď démonka......“
Vážně? Ta dívka nad tím musela vážně dost přemýšlet.
Určitě musíš mít hodně odvahy objevit se při souboji mezi démony v obleku jeptišky, ale je-li to Asiina volba, nemám námitek. Buchou jí to taky s úsměvem schválí.
„Jo. Vypadáš v tom nejpřirozeněji. I ve školní uniformě ti to sekne, ale když jsem tě potkal poprvé, měla jsi na sobě tohle. Jo, vypadáš skvěle.“
„Mockrát děkuji.“
Když ji pochválím, zatváří se šťastně.
„U-Umm, Ise-san?“
Asia se začne najednou ostýchat. Co je to s ní?
„Můžu se posadit vedle tebe?“
„J-Jo. Jasně.“
Asia přistoupí k mé osobě sedící na posteli a potom se posadí vedle mě. Pak mi pevně obejme paži.
„C-Copak je?“
Zpanikařím, nicméně skrz ruku cítím, jak se třese.
„......Nemůžu se přestat třást, když si pomyslím, že nás čeká děsivý souboj. Ale pokud je se mnou Ise-san, budu v pořádku.“
„Asie......“
„Ehehe. Konec konců s Isem nejsem vůbec vyděšená. ......Můžu takhle zůstat, dokud nepůjdeme?“
„Určitě.“
„......Můžu s tebou od teď zůstat už navždy?“
„Jo, vždycky budeme spolu.“
Jemně stisknu Asiinu ruku a zůstaneme tak, dokud neodejdeme. Potom už nejsem nervózní a i Asiina třesavka přestala.
Část 2
Zhruba ve 23:40—.
Spolu s ostatními členy jsme se sešli ve staré školní budově. Čekáme ve svých neuvolněnějších pozicích. Všichni kromě Asie jsme ve svých uniformách. Kiba je vyzbrojený rukavicemi a nějakým brněním na spodní části nohou. Meč má opřený o zeď.
Koneko-chan sedí na židli a čte si. Na rukou má rukavice bez prstů. Jsou to ty, co je nosí zápasníci. Je to pěkně vášnivý pohled, když je nosí dívka s obličejem lolity.
Akeno-san s Buchou elegantně popíjí zelený čaj. Jak se od našich Onee-sama dalo čekat, jsou samozřejmě v klidu......
S Asií tiše sedíme na židli, zatímco čekáme, až nadejde čas.
Deset minut před zápasem se rozzáří magický kruh a v něm se objeví Grayfia-san.
„Všichni připraveni? Do souboje zbývá deset minut.“
Jakmile nám to Grayfia potvrdí, všichni vstanou. Potom začne vysvětlovat podrobnosti k boji.
„Až nadejde čas zápasu, budete tímto magickým kruhem přeneseni na bojiště. Je umístěno v jiné dimenzi používané pro souboje. Můžete bojovat vší svou silou. Jde o jednorázový prostor, takže bojujte dle své spokojenosti.“
Aha. Místo určené pro boj, jo. Takže démoni dokážou připravit i něco takovýho. Jasně, když bojujeme někde v lidském nebo démonickém světě, nevyhneme se destrukci. Což znamená, že potřebujeme místo, kde nenaděláme žádnou škodu bez ohledu na to, co uděláme.
Ale to nechme stranou, je tu něco, co by mě zajímalo.
„Hej, Buchou?“
„Copak je?“
„Buchou, máš ještě dalšího [střelce], viď? Kde je?“
Ano, to mi Buchou řekla, když oživila Asii. Řekla mi, že už jednoho [střelce] má—.
Tvrdila, že je na jiné misi, ale proč tu není, když se stalo něco tak vážného?
Jakmile se na to zeptám, všichni kromě Asie se začnou chovat divně. Vypadá to, že jsem se zeptal na něco, co jsem neměl. Jako by se atmosféra v místnosti změnila. Všichni mlčí.
„Naneštěstí se ten druhý [střelec] nemůže zúčastnit. Ačkoli přijde čas, kdy si o tom v blízké budoucnosti promluvíme,“ řekne mi Buchou, aniž by se mi podívala do očí.
Zdá se, že je to nějak komplikované. Asi bych se na to téma měl teď přestat vyptávat.
Ale co je tak důležité, aby se [střelec] neobjevil na klíčovém zápasu svého pána? Nemůžu se zbavit podezření. Grayfia-san v tom divném ovzduší promluví.
„Tuto „Hodnotící hru“ budou prostřednictvím vysílání z jiného místa pozorovat také členové obou domácností.“
To jako vážně? Takže nás budou sledovat? Takže se na nás mrknou jako VIP, jo. To se určitě pobaví. Protože u toho budou i Buchouini rodiče, nesmím jim ukázat žádnou nepěknou scénu.
„Přítomen bude i Maou Lucifer-sama. Na to prosím nezapomínejte.“
Maou!? Maou-sama!? Páni, z toho sem celkem nervózní. Dokonce i ten, co je nad náma věnuje tomuhle zápasu pozornost?! Pak se Buchou zatváří šokovaně.
„Bratr? ......Aha, takže i bratr se na ten souboj bude dívat.“
......Co? Asi jsem špatně slyšel. Co to Buchou právě řekla? B-bratr......? Jsem zmatený a proto zvednu ruku a zeptám se.
„U-Umm, Buchou, právě jsi nazvala pána Maoua 'bratrem'......? Přeslechl jsem se?“
Ale Kiba mi ihned odpoví.
„Ne, Buchouin bratr je vskutku Maou-sama.“
Cože......
„M-Maoooooou!!? Buchouin bratr je Maou-sama!?“
„Ano,“ potvrdí mi okamžitě Buchou.
To jako fakt?! Fakt!? Ne, počkat. Ale Buchou je součástí „klanu Gremory“, ne snad? Myslím, že její příjmení se od toho Maouova liší......
Lucifer, Belzebub, Leviatan a Asmodeus. Nesedí to ani na jedno z nich.
„Jsi zmatený, protože jméno Buchouiny rodiny se liší od pánova?“ Uhádne Kiba, na co myslím. Je to průšvih, ale má pravdu.
„Jo, přesně tak.“
Jakmile to neochotně přiznám, dá se Kiba do vysvětlování.
„V předchozí Velké válce byl Maou-sama v hrozném stavu a už dávno zemřel. Ale bez pána Maoua by nebyli démoni. Proto–“
Démoni se rozhodli ponechat jména Maouů a dovolili, aby je dědili ti s obrovskou silou. Takže současní Čtyři velcí Maou jsou konečnou třídou démonů, nástupci první generace Maouů, kteří zdědili jejich jména.
Takže takhle je to. Potom není „Lucifer“ ani „Belzebub“ jménem, ale spíš vedoucí pozicí.
„Abych pravdu řekl, ze všech tří frakcí Boha, padlých andělů a démonů mají démoni nejmenší sílu. Vlastně jsme v prekérní situaci, ale přesto stále v bezpečí, jelikož současní pánové Maou mají sílu rovnu těm předchozím.“
......Takže společnost démonů jen tak přežívá, jo......
Docela mě udivuje, když slyším, že Maouové, jejichž jména jsou zaznamenána v knihách v knihovnách, jsou už mrtví.
„Takže Buchouina bratra vybrali, aby se stal Maouem z nejvyšší třídy démonů?“
Kiba kývne.
„Sirzechs Lucifer–také známý jako „Karmínový Satan“– je Buchouin bratr a nejsilnější Maou-sama.“
—Sirzechs Lucifer.
Ne „Gremory“, ale „Lucifer“, jo. Takže už nemá rodové jméno jako Buchou.
„......Tak proto musí Buchou zdědit domácnost.“
Nedá se nic dělat, když se její bratr stal Maouem. Musí na zádech nést svět démonů. Úžasný. Dokonce i Buchouina rodina je úžasná......
„Je čas. Všichni prosím vstupte do magického kruhu.“
Shromáždíme se v magickém kruhu, jak po nás chce Grayfia-san.
„Nezapomeňte, že jakmile budete přepraveni, nemůžete do konce hry použít magický kruh.“
Takže se sem můžeme vrátit až po výsledku.
Symbol magického kruhu se změní z gremorijského a rozzáří se. Není to ani znak rodu Fénixů. Možná se používá jen pro hru?
Jak tak nad tím přemýšlím, pokryje nás světlo a přenos začne.
Část 3
......Když otevřu oči.
......Co? Nakloním nad tím výhledem hlavu na stranu. Samozřejmě. Tohle místo je přece klubovna.
Co to kruci, přenos selhal? Ale všichni jsou, kromě mě a Asie, klidní a naše situace je ani trochu nešokuje.
I Grayfia-san je pryč. Neříkejte mi, že teleportovala jen sama sebe?
Pak—.
[Vítejte, všichni. Jsem Grayfia, služebná rodu Gremory a dnes budu rozhodčím Hodnotící hry mezi rody Gremory a Fénix.]
Školní rozhlas? Je to Grayfiin hlas.
[Ve jménu mého pána, Sirzechse Lucifera, budu dohlížet na tento zápas. Použitím názoru jak paní Rias, tak pána Raisera, jsme vytvořili bojiště, které je replikou školy, Akademie Kuou, kam paní Rias chodí v lidském světě.]
Cože! T-takže tahle klubovna je replika? Je úplně stejná! Rozmístění nábytku a dokonce i praskliny ve zdech jsou úplně stejné, takže je to hodně dobrá reprodukce reality!
Och, zadržte. Když se podívám z okna, obloha je bílá. Měla by být dost tmavá, protože je půlnoc. Takže udělali kopii školy v tomhle bílym světě? Jak mimořádný jen můžou síly démonů bejt!?
[Místo, kam byly oba týmy přemístěny, budou jejich „základnou“. „Základna“ paní Rias bude Klub okultních záhad umístěný ve staré školní budově. „Základna“ pána Raisera bude místnost studentské rady v nové budově. Aby [pěšci] dosáhli „povýšení“, nechť zamíří na základnu nepřítele, aby tak učinili.]
To jsem já! Takže dokud nepůjdu do základny nepřítele, nemůžu povýšit. Kvůli mé úloze je použití „povýšení“ naprosto nezbytné.
Podobně jako v běžném šachu je „povýšení“ speciální pohyb, který můžete udělat, když se [pěšec] dostane na nejvzdálenější část nepřítelovy základny. Můžu se změnit v jakoukoli figurku kromě [krále].
Takže se musím za každou cenu dostat k nepřátelské základně. Místnost studentské rady, jo. Je v rohu v nejvyšším patře školy. Musím tam zamířit!
Stejně tak mohou povýšit i Raiserovi [pěšci], pokud se sem dostanou. Na rozdíl od nás, kdy jsem jediný [pěšec], jich je osm. Pokud se všichni změní na [královnu], jsme v pěknym hajzlu!
[Královna] je ultimátní figurka. Je jasný, že bysme byli v nebezpečí, kdyby povýšili. Je normální, aby [pěšce] vyslali předem, aby se sejmuli navzájem. Znamená to, že musím sám zvládnout všech osm krásných [pěsců]......? Páni, mám před sebou tvrdou cestu.
„Mohli byste si prosím všichni vložit do uší tyto mikrofony.“
Akeno-san všem rozdá mikrofony typu sluchátek.
Zatímco si ho Buchou vkládá do uší, řekne,
„Na bojišti tak spolu budeme moct komunikovat.“
Takže takhle budeme dostávat rozkazy, jo. To je zajímavá věcička. Musím se ujistit, že jí nerozbiju.
[Nyní je načase zahájit bitvu. A ještě, zápas bude pokračovat až do svítání lidského času. Takže nechť Hra započne.]
CRRRR CRRRR
Zazvoní školní zvonek. Takže tohle zvonění začíná bitvu, hm.
A takhle začíná naše první „Hodnotící hra“!
Část 4
„Nejdříve musíme odstranit Raiserovy [pěšce]. Bylo by na obtíž, kdyby všichni povýšili na [královnu],“ řekne Buchou sedící na pohovce. Je poměrně sebejistá.
Akeno-san začne s přípravou čaje. U-Umm, jsme uprostřed bitvy, víš to......?
„B-Buchou, vypadáš celkem klidně......“
„Ise, bitva právě začala. „Hodnotící hra“ není hra, co by končila v krátkém čase. Někdy se zvrhne v „bleskovou válku“, ale většinou zabere hodně času. Zrovna jako pravé šachy.“
T-Takhle se to hraje? Myslel jsem si, že to bude jako ty bitvy, co někdy vidíte ve filmech...... Něco jako „konečný boj mezi monstry“ typ věcí.
„„Hodnotící hra“ má význam pouze tehdy, když naplno využiješ bojiště. Obvykle bývá základnou pevnost, hrad nebo dokonce věž. Mezi dvěma základnami jsou pak pevnosti a řeky a bojuje se využitím těchto oblastí. Tentokrát je naším jevištěm škola. Yuuto.“
„Ano.“
Kiba rozloží na stole mapu, jakmile ho k tomu Buchou vybídne. Páni, celou mapu zabírá naše škola.
Je rozdělená mřížkou popsanou anglickou abecedou a čísly. Ach, chápu. Je rozdělená na plochu podobnou šachovnici.
Buchou nakreslí kolem staré a nové školní budovy červenou propiskou kruh. Och, aha. Označila naší a nepřátelskou základnu.
„Poblíž naší základny je les. Dá se bezpečně předpokládat, že patří mezi naše území. Jinými slovy, nová školní budova bude Raiserovo území. Je celkem možné, že dojde k přepadení, pokud do něj vstoupíme. Také je z něj vidět na školní hřiště, takže je nebezpečné vydat se tudy.“
Má pravdu. Z oken nové školní budovy je hřiště jasně viditelné. Jakmile vstoupíme na bojiště, je nemožné přenést se použitím magického kruhu. Takže je nemožné teleportovat se ze staré školní budovy do nové. Takže se musíme přesunout po svých. No, můžeme letět, ale to by z nás byly kachny na odstřel. A navíc to ještě neumím.
„Takže musíme jít sportovištěm, abychom se tam dostali?“
Buchou se mé otázce zasměje.
„Obvykle ano. Ale i tohle nepřítel ví. Takže tam bude mít rozmístěné své služebnictvo...... V jedné z kluboven na sportovišti bude mít umístěného [jezdce] nebo [věž]. Ne, jelikož jde o sportoviště, je potřeba někdo „pohyblivý“. Takže to bude [jezdec] a tři [pěšci], celkem čtyři služebníci. Tak bude mít kontrolu nad celým sportovištěm.“
Pak Kiba vysloví svou myšlenku.
„Buchou, a co tělocvična poblíž staré školní budovy? Neměli bychom nejdřív obsadit tohle místo? Pokud ji dobydeme, budeme mít otevřenou cestu k nové školní budově. Tělocvična tvoří průchod mezi oběma budovami, takže zároveň zabráníme nepříteli v pohybu.“
Buchou přitaká na Kibův názor.
„Ano, myslím si to samé. Nejprve se zmocníme tělocvičny. ......Co se týče umístění, bude tam mít protivník pravděpodobně [věž]. Jelikož jde o vnitřek budovy, bude lepší použít [věž] s ničivou silou než pohyblivého [jezdce].“
......Páni, začali se bavit o strategii takovým způsobem, že tomu vůbec nerozumím! N-No, budu se prostě řídit rozkazy! Jen se musím ujistit, že jim nezpůsobím žádné problémy.
„Yuuto, Koneko, vy dva nalíčíte v lese pasti. Vezměte si sebou další mapu a ujistěte se, že si označíte jejich umístění. Potom udělám kopie a všem je rozdám.
„Ano.“
„......Rozkaz.“
Koneko-chan s Kibou rovnou odejdou, sebou si vezmou mapu a podivně vyhlížející kufřík na nářadí.
„Všichni ostatní budou v pohotovosti, dokud neskončí s líčením pastí. Och, Akeno.“
„Ano.“
„Až se Yuuta s Koneko vrátí, můžeš kolem lesa a oblohy nastavit iluze a mlhy? Samozřejmě past reagující pouze na Raiserovu skupinu. Takový bude začátek zápasu, ačkoli se zdá, že uprostřed bude tato bitva hodně napjatá. Takže nechám záležitosti týkající se mlhy a iluzí na tobě, Akeno.“
„Rozumím, Buchou,“ potvrdí Akeno-san. Plán byl spuštěn. S Asií nevíme, co máme dělat.
„U-Umm, Buchou? Co mám dělat?“
Myslím, že je špatné, když nic neudělám. Chci něco dělat!
„Ano. Ise, jsi [pěšec], takže musíš použít „povýšení“.“
„Ano!“ odpovím energicky. Buchou mi pokyne rukou. Hmm? Co je?
„Posaď se tady.“
Sednu si vedle Buchou, protože mi to řekla. Potom si ukáže na klín.
„Lehni si.“
—! P-Počkat, je tohle......legendární „klínový polštář“!?
V-Vážně můžu......použít ty bělostný stehna......fakt můžu!?
„J-Jsem v tvojí péči!“
Podvědomě se Buchou zdvořile ukloním.
Polk...... Pomalu začnu pokládat hlavu na Buchouin klín, zatímco polknu slinu.
DOTEK.
Na tváři cítím něco fakt měkkýho. Óóóóóóóó! Proč si tak měkká, Buchou!? Hlava mi z té spousty fyzického kontaktu s Buchou skoro praskne!! Na někoho jako jsem já, kdo prochází tímhle věkem, se ke mně chová až moc skvěle!
Chci si třít tvář o její klín, ale asi by se mi z toho zastavilo srdce!
„Úúú.“
Aniž bych si to uvědomil, mám v očích slzy.
Klínový polštář. Ze všech věcí, který bych chtěl dělat s holkou, je tohle rozhodně v „Top 10“. A právě teď se to stává skutečností......
Nedokážu zastavit tekoucí slzy. Bože, co to dělám uprostřed tak důležitýho zápasu?
Ale úchylnýmu studentovi jako sem já, kterej nemá štěstí na holky, se dostává takhle sladkýho zacházení. Ach, mami a tati, díky, že sem se narodil!
Buchou se na mě s povzdechem podívá.
„Bože. Proč brečíš?“
„Smrk, Buchouin „klínový polštář“ mě tak dojal, že nemůžu přestat brečet. Tenhle pocit nikdy nezapomenu. Smrk, sem šťastnej, že sem se narodil.“
„Pokud jde jen o „klínový polštář“, pak ti ho poskytnu znovu. Vážně reaguješ přehnaně.“
Cože!? T-Tohle je absurdní!? To uděláš!? Proč je na mě Buchou tak milá!? Ne, to teď není důležitý! Takže něco takovýho je možný!?
Jo, příště se jí zeptám sám! Áách, můj školní život je tak úžasnej! Rozhodně sem úplně jiná liga než Motohama s Matsudou! Teď je mi jich líto. Zbejvá mi jen doufat, že se jejich životy zlepší.
Ach! Asia se na mě dívá s uslzenýma očima! A dělá divnej obličej. Co? Je naštvaná? Proč? Vypadá dost nepřátelsky......
DOTEK
Pak mi Buchou položí ruku na čelo.
„......Odemkla jsem kousek pečeti, kterou jsem do tebe vložila.“
„Cože? Pečeti?“
Ve chvíli, kdy vyslovím svojí pochybnost, se v mém těle cosi obrovského změní.
Buch buch!
Zároveň cítím, jak ve mně roste síla. Co je to? Úžasný, je to jiný než zesílení, který mi dává Zesilující pohon. Jestli je tamta síla odjinud, pak tohle zesílení vychází zevnitř mě a je dost příjemný.
Co je to—? Zatímco ve mně roste podezření, zašeptá mi Buchou do ucha,
„Vzpomínáš? Náš rozhovor o tom, že jsem použila všech svých osm figurek [pěšce], abych tě reinkarnovala?“
„Ano.“
„Tehdy byla tvoje démonická síla malá, takže jsem musela tvoji moc [pěšce] omezit. Ty, čerstvě znovuzrozený, jsi neměl tělo, které by sneslo sílu osmi figurek. Jednoduše řečeno, byl bys nejsilnější hned po Akeno, takže ses musel propracovat k větší síle, jinak by to tvoje tělo nevydrželo. Takže jsem ho odpečetila jen trochu.“
Odpečetění–. Takže tahle síla, co mi koluje v těle, je mojí přirozenou mocí.
„Ten trénink ti měl pomoct vypořádat se se silou Zesilujícího pohonu a [pěšce]. Protože to jsou oblasti, kde stále zaostáváš.“
Takže tohle byl pravej význam toho tvrdýho tréninku! Jsem rád, že jsem tím prošel a pořádně na tom makal!
HLAZENÍ HLAZENÍ
Buchou mě začne hladit po hlavě. Áách, ten pocit, když mě Onee-sama hladí po hlavě je tak úžasnej.
Zdá se mi to, nebo po mně Asia ostře loupe očima?
„Poslouchej, Ise. Musíš svého protivníka porazit, i když jsou to dívky, ano? Nedrž se zpátky. Ony také nebudou.“
„A-Ano, chápu!“
„To je hodný kluk. Použij „povýšení“ a přeměň se na [královnu]. Bitva se změní, pokud povýšíš na nejsilnější figurku.“
„Ale zdá se mi divné, že se já, kluk, mám změnit na [královnu].“
Buchou se mému názoru krátce zasměje.
„Je to jen název role v šachu, takže nad tím nemusíš nijak zvlášť přemýšlet. Jsme v nevýhodě už tím, že máme méně figurek než Raiser. Takže se musíš připravit, že půjdeš za hranice svých možností. Pokud ztratíme byť jediného člověka, bude naše situace ještě těžší.“
Buchou už si naše role pečlivě rozmyslela a naplánovala naše pohyby......
Souboj by byl vyřešenej, kdybych svým Posvátným pohonem dobil svojí démonickou sílu a vystřelil do nové školní budovy......i když by to asi nebylo tak jednoduchý, co? Protivník asi předvídal i takovouhle metodu a může proti němu mít protiopatření.
Navíc má můj zesílenej útok limit, a jelikož mi používání démonických sil moc nejde, nemůžu jima plýtvat. Jestli to musím udělat, bude bezpečnější, když nejdřív povýšim na [královnu], což zaručí sílu útoku.
Jo, prostě půjdu kupředu s vírou v Buchou a svý kamarády!
„Buchou! Rozhodně se postarám o to, abys vyhrála!“
Tohle si z hloubi srdce myslím. Moje pravý pocity. Jo, radši bych jí měl říct, jak se vlastně cítím.
Buchou se tomu zasměje.
„Ano, spoléhám se na tebe. Můj rozkošný Ise.“
Rozhodně se postarám o to, aby Buchou vyhrála! Určitě jí nedám takovýmu debilovi!
Tak jsem se bavil na Buchouině klíně, dokud se nevrátili Kiba s Koneko-chan.
Díky tomu sem naprosto napumpovanej!
Část 5
„Jde se!“
Před starou školní budovou pozvednu svého bojového ducha.
Vedle mě stojí Koneko-chan. Bude mým parťákem v dalším plánu.
„Tak dobrá, Ise, Koneko. Jakmile se dostanete do tělocvičny, boji se nevyhnete. Pohybujte se tak, jak jsme si to dohodli. Ta lokace bude klíčová.“
Buchou nás pošle ke vchodu. Koneko-chan přikývne.
„Ano, budu.“
Naším cílem je tělocvična. Potřebujeme vyhrát souboj, který tam na nás čeká. Míříme tam já s Koneko-chan. Selhání pro nás neexistuje. Jo, nemůžeme prohrát. Nemůžu odejít, aniž bych použil „povýšení“!
„Tak to půjdu i já.“
Kiba se připravuje k odchodu připevněním meče k boku.
„Yuuto, postupuj, jak jsme se dohodli.“
„Rozumím.“
„Asia bude v pohotovosti se mnou. Ale půjdeme, až dostaneme signál od Iseho s ostatními. Tebe rozhodně nesmí dostat. Bude po všem, pokud přijdeme o našeho léčitele.“
„A-Ano!“
I Asia, přestože je nervózní, odpoví energicky.
Asiina schopnost léčit je naším záchranným lanem. Díky její schopnosti jsme schopní dělat pro naši strategii trochu nedbalé věci.
Naším vítězným faktorem je ochrana Buchou, našeho [krále], a Asie.
„Akeno, máš mou důvěru spustit to, až uznáš za vhodné.“
„Ano, Buchou.“
Nejsilnější služebník, Akeno-san. Podle Buchou se výsledek rozhodne jejím pohybem.
Spolehnu se na tvůj konečný tah, který se skrývá za tou tvou usměvavou tváří!
Jakmile všechny zkontroluje, Buchou vystoupí dopředu.
„Tak tedy, mí rozkošní služebníci, jste připraveni? Už není cesty zpět. Naším nepřítelem je Raiser, o kterém se říká, že je géniem z nesmrtelného rodu Fénixů se slibnou kariérou. Dobrá! Půjdeme a nandáme jim to!“
[Ano!]
Všichni odpovíme a rozejdeme se!
Já, Koneko-chan a Kiba odcházíme ze staré školní budovy!
„Ise-san! Všichni! Vydejte ze sebe to nejlepší!“
Slyším, jak nás Asia zezadu povzbuzuje. Zvedneme ruce a zamáváme jí. Teď už není cesty zpět, Hyoudou Issei! Musím být odhodlaný a pohybovat se přímo vpřed!
Běžíme k tělocvičně. Během té cesty nás Kiba opustí a zamíří jiným směrem. Je v plánu, že nás v určitém místě opustí.
„Budu na vás čekat vepředu!“
„Jo, prostě to udělej!“
Rozdělíme se, když se rozloučíme. On udělá svojí práci a já zase tu svou!
Spolu s Koneko-chan vyrazím k tělocvičně.
Jelikož je vchod spojený s novou školní budovou, nemůžeme vstoupit tamtudy. To protože by si našeho vpádu všimli.
Musíme vejít jinými dveřmi umístěnými na druhé straně tělocvičny. Dojdeme tam a otočíme klikou. Je otevřeno. Nejsou zamčené.
Ale tahle tělocvična, dokonce i její vzhled, vypadá skutečně. Je to to samé jako se starou školní budovou, kde to vypadá opravdově. Věřil bych tomu, kdyby mi potom řekli, že „se to odehrálo v pravé Akademii Kuou“.
Vejdeme na zadní pódium zadními dveřmi. Jelikož není spuštěná opona, je tu vidět.
Pokusím se z rohu podívat na dvůr, ale Koneko-chan zamumlá.
„......Přítomnost. Nepřítel.“
–! Ještě než se z toho dokážu dostat do šoku, zazní tělocvičnou hlasitá ozvěna.
„Víme, že jste tam, služebníci Gremory! Viděli jsme vás jít dovnitř!“
Ženský hlas. Raiserovy služebnice! Takže nás viděly, jak jdeme dovnitř.
V tom případě není třeba se schovávat.
S Koneko-chan se jim ukážeme, odvážně se objevíme na pódiu. Na hřišti stojí čtyři démonky.
Žena v čínských šatech, dvojčata a také—
Lolitka, která mě srazila holí. Nikdy by mě nenapadlo, že se s ní potkám tak rychle......
Pokud si to pamatuju správně, žena v čínských šatech je [věž]. Dvojčata jsou [pěšci]. A ta malá holka je taky [pěšec]. Vím to, protože než jsme sem přišli, v klubovně nám vysvětlili informace o nepřátelích i s fotkou.
Tři [pěšci], jedna [věž]...... Taky jsme [pěšec] s [věží], i když jich je dvakrát tolik.
I když podle našeho plánu se boji nevyhneme.
„Zesilující pohon, pohotovostní režim.“
[Zesílení!!]
Zesílení začíná. Jo! Jdu na to!
„......Nechám [pěšce] na tobě, Ise-senpai. Postarám se o [věž].“
„Jo!“
S Koneko-chan stojíme před protivníky. Žena v čínských šatech zaujme kung fu postoj a malá holka zase postoj s holí.
A nakonec dvojčata s úsměvem popadnou svoje motorové pily –hej, motorový pily!?
DRRRN! DRRRRRRRRRNN!
Motorové pily začnou vydávat nebezpečný zvuk.
Páni! To jako fakt!? Holky by neměly nosit tak nebezpečný věci!
„Čas rozsekat ho♪”
Řeknou dvojčata šťastně!
Hej! Nemůžete něco takovýho říct tak nadšeně!
Spíš nechci, aby mě rozsekaly! Kdyby mě těma motorovkama zasáhly, bylo by to špatný!
BUM! BUM
Koneko-chan a ta holka v čínských šatech už kousek od nás začaly svůj souboj.
Vypadá to na zápas v bojových uměních, kvůli všem těm ranám, kterejma na sebe útočej! Každej zásah vypadá mocně, protože sou obě [věže]. Myslím, že Koneko-chan je díky svý malý postavě, která jí dovoluje volnější pohyb, ve výhodě.
Ale žena v čínských šatech se taky hejbá rychle, zatímco rozdává záludné útoky.
SVIŠ!
[Pěšec] s tímhle zvukem profesionálně roztočí hůl. Pokud si to pamatuju správně, jmenuje se Mira.
Pak dostanu ošklivej flashback. Choval sem se všemocně a nakonec mě tou holí praštila, aniž bych cokoli udělal. ......Už nikdy nechci prohrát!
„Sek, sek, sek, sek, sek!“
Dvojčata se na mě ženou, zatímco motorovkama mířej k zemi! Jak jima po mně sekaj, lítaj z nich jiskry!
DRRRRRRRRN!
Slyším u ucha ošklivej zvuk. Páni! To je nebezpečný! Sotva sem se tomu vyhnul!
Zastavím jedno z dvojčat ramenem a vytvořím mezi námi určitou vzdálenost. Když jde o takhle jednoduchej pohyb, Zesilující pohon se nevynuluje. Kdybych se nechal moc unýst a zaútočil na ně, síla by se vrátila do původního stavu!
SVIŠ!
S náskokem se vyhnu i tomuhle útoku. Hůl ostře projde pod mým podpaždím. Tentokrát jsem se vyhnul útoku od holky jménem Mira!
Můžu se hýbat líp, než sem si myslel! To kvůli tomu tréninku a odpečetění nějaké síly z figurek [pěšců] ve mně!
Dokážu to! Vážně to dokážu! Věřím ve svojí sílu.
Zrovna když ukážu nějakou tu sebedůvěru, dotkne se motorovka mojí tváře! Podle tý bolesti, co cítím, to určitě krvácí. Když se podívám pořádně, mám uniformu na různých místech rozsekanou. Fuj, vypadá to, že sem v pěkně nebezpečný situaci.
[Zesílení!!]
Druhý zesílení!
Ty holky pořád neváhaj zaútočit na mě během zesílení! Jenže–
Jo! Háá!
Uhýbáním těla do stran se vyhýbám útokům, co se na mě snáší shora a uskakováním a krčením zase těm ze strany! Překřížením rukou odrazím útok holí zepředu!
Jo! Překonal sem všechny jejich útoky! Co vy na to, sakra!?
„Ach bože! Tohle je tak frustrující~!“
„Proč ho nemůžeme zasáhnout!?“
Motorová dvojčata vypadají naštvaně, takže začnou dupat do podlahy.
„......Nemůžu prolomit jeho obranu.“
Vypadá to, že i holka s holí je naštvaná, že mě její útoky efektivně nezasahují. Blbý. Taky sem trénoval jak blázen. Kdybych hned prohrál, nedokázal bych se Buchou s ostatními podívat do tváře!
[Zesílení!!]
Je to tu! Moje třetí zesílení! Je tu!
„Jdeme na to, Posvátnej pohone-kun!“
[Výbuch!!]
V tomhle stavu s nima budu bojovat. Celý moje tělo přetéká silou! Dočasný zesílený stav! Nehodlám s ním plýtvat ani trochu!
„Nejdřív se postarám o vás dvě!“
Rozeběhnu se na jedno z dvojčat. Rychlý! Možná je divný, když to říkám já, ale to je krutá rychlost!
Protivníci se na malou chvilku nezmůžou na reakci. Jakmile si uvědomí, co se děje, máchne motorovkou, ale moje pěst už se k ní dostala!
PRÁSK!
Jedno z dvojčat [pěšců] po mým zásahu odletí.
„Ty! Dovolil sis praštit mojí starší sestru!“
Mladší sestra dívky, kterou sem právě trefil, ke mně zamíří s motorovkou v ruce, ale natočím tělo a praštím jí! I se svojí motorovou pilou se skácí na podlahu.
„Háá!“
Dívka s holí a dětskou tváří provede výpad! Tentokrát to zaručeně klapne!
„Dáá!“
KŘACH!
Srazím její hůl karate sekem. Au! Ta hůl je tvrdší, než sem si myslel! Bez váhání praštím holku, která právě přišla o zbraň!
„Kjáááách!“
S křikem se odkutálí po podlaze.
„Ku!“
Hlas ženy v čínském oblečení. Když se podívám, má ruce na podlaze, zatímco Koneko-chan si stále udržuje svůj bojový postoj.
Páni. Z toho pohledu můžu říct, že je Koneko-chan ve výhodě.
„Jéžiš! Jestli prohrajem s někým takovým, Raiser-sama se na nás naštve!“
Jedna z motorových holek upevní svůj postoj a pronese negativní poznámku.
„Rozhodně tě rozsekáme na kousíčky!“
Dvojčata znovu zapnou svoje motorovky.
Fufufu, to už nestihnou. Už jsem dokončil přípravy nutné pro aktivaci mojí ultimátní techniky.
„Sežerte si to! Moje nová ultimátní technika! Trhač šatů!“
Cvak! Jakmile lusknu prsty, šaty motorových dvojčat i holky s holí se rozpadnou.
Jo, dokonce i spodní prádlo je na kusy! Bílé křivky jejich těl se vystaví přímo přede mnou.
Páni, všechny tři ještě potřebujou vyrůst, ale i tak je to svým vlastním způsobem nádhera!
Bubach! Zatímco se nahlas řehtám, z nosu mi vytryskne vodopád krve.
„N-Neeeeeeeeeeeeeeeeee!“
Jejich výkřiky se v ozvěně rozléhají tělocvičnou. Všechny tři se přikrčí a pokouší se skrýt svoje intimní partie.
„Ahahahahaha! Co vy na to!? To je moje technika! A její jméno je „Trhač šatů“! Prostě sem si představoval dívčí oblečení rozpadající se na kusy! Vložil sem veškerý svůj talent do techniky, která svlíkne všechny ty holky!“
Jo, dalo by se říct, že jsem použil všechen talent, co mám, abych použil svoje démonický síly na tohle! Za prvé, nemám vůbec nadání pro démonickou moc. Takže jsem prostě změnil to, co si nejlíp představuju v realitu s použitím veškerýho svýho talentu.
To všechno pro tuhle scénu! Hahaha! Zírejte, svlíkl sem je do naha!
Proto jsem loupal všechno to ovoce a zeleninu ne rukama nebo nožem, ale jen svojí démonickou silou naplněnou silnou představivostí. A tohle je výsledek.
„Seš děsnej! Nepřítel každé ženy!“
„Zvíře! Sexuální démone!“
Začnou na mě motorová dvojčata se slzama v očích plivat špatnosti. Rád ta slova přijmu.
„......Špatně jsem tě odhadla.“
BOD. Zamumlání Koneko-chan, které z dálky zaslechnu, se mi zabodne do srdce...... Potom uslyším ze svého sluchátka hlas.
[Ise, Koneko. Slyšíte? To jsem já.]
Buchouin hlas. Vypadá to, že ho slyšela i Koneko-chan.
„Ano! Oba jsme v bezpečí! A co víc, dost se nám teď daří!“
[To ráda slyším. Ale Akena také dokončila přípravy. Chci, abyste pokračovali podle plánu!]
Buchouin rozkaz. Poté co si s Koneko-chan vyměníme pohled, přikývnu.
BĚH!
S Koneko-chan projdeme hlavním vchodem, zatímco ignorujeme dívky ležící na podlaze.
„Utíkáte!? Tohle místo má být zásadní!“
Raiserovy služebnice jsou v šoku.
Jo, máte pravdu. Tohle fakt je klíčový místo. Místo spojující starou školní budovu s novou. V šachu by to byl „střed“. Jasně že je dost důležitej. Proto sem taky obě strany přišly! Aby ho získaly! Proto mělo tohle všechno smysl! Udělat z tohohle místa léčku!
S Koneko-chan odejdeme hlavním vchodem.
BLESK!
Okamžitý záblesk. Pak—.
DUUUUUUUUUUMMM!!
Na tělocvičnu s hlukem dopadne obrovský blesk.
Když blýskání přestane, je tělocvična, která by měla být před náma, na hadry.
„Sežerte si to.“
Akenin hlas.
Když se otočím, zahlédnu usmívající se Akeno-san s roztaženými černými křídly, jak létá vzduchem. Pravou ruku má zdviženou. A jiskří jí elektřinou.
[Tři [pěšci] a [věž] Raisera-sama vyřazeni!]
Bojištěm se rozlehne hlas Grayfie-san, naší rozhodčí.
Počkat, takže tímhle útokem byli nepřátelé, se kterýma sme s Koneko-chan bojovali, zničeni!?
Jako fakt!? Jediným zásahem!? A jo, Kiba mi to předtím říkal.
„Přezdívka Akeno-san je „Kněžka blesků“. Jelikož je Buchou na oficiální zápasy ještě příliš mladá, moc lidí o Akeno-san neví, nicméně mezi určitou skupinou lidí je dost známá.“
K-Kněžka blesků...... To je děsivý. Kdyby mě tímhle útokem potrestala, určitě bych umřel.
......Jup, rozhodně Akeno-san nikdy nenaštvu.
„Dokázali jsme to, Koneko-chan.“
Pokusím se jí dát ruku na rameno, ale vyhne se mi.
„......Nedotýkej se mě prosím......“ řekne opovržlivě a upírá na mě svůj pohled.
Ugh, to zamrzí. No, nedá se nic dělat, každá holka je jasně ve střehu, když mě uvidí dělat takovou techniku.
„Hahaha, neboj. Na kamarádky jí nepoužiju.“
„......I tak je to hodně podlá technika.“
Ach jo. Vypadá to, že mě teď fakt nenávidí......
[Slyšíte mě všichni? Akeno to dokončila skvělým útokem. Tímhle je první fáze našeho plánu dokončena.]
Slyším Buchouin hlas ze sluchátka. Zní vážně šťastně.
Buchouin plán.
Zničit tělocvičnu, která měla být klíčovým bodem. Zničit ji i s Raiserovými služebnicemi.
S Koneko-chan jsme vešli zadem, ale věděli jsme při tom, že nás nepřátelé viděli. Potřebovali jsme, aby s náma bojovali a to tak, že je donutíme také vejít do tělocvičny. Prostě jsme potřebovali po nějaké té chvíli boje zdrhnout.
Potom Akeno-san tělocvičnu zničila bleskem.
Byli jsme návnada, za kterou měli nepřátelé vlézt do klece. Potom jsme my, vějička, vylétli z klece a zničili jí i s kořistí.
Buchouin plán fungoval! Zahodit důležitý bod a využít ho k útoku je něco, s čím je třeba počítat! Zničení [věže] a tří [pěšců] je pořádná třešnička na dortu! Ještě jsme nikoho neztratili, což je dobrej začátek!
[Jakmile blesk jednou použije, chvíli trvá, než se nabije. Takže se nedá použít opakovaně. I když je nepřátel pořád víc než nás. Také vyrazíme, jakmile se Akeniny démonické síly obnoví, takže do té doby to nechávám na vás. Takže přikročte prosím k další fázi!]
„Ano!“
Takže Buchou s Asií vyrážejí. Náš další tah s Koneko-chan je......seskupit se s Kibou a porazit nepřátele na sportovišti!
Pak se to stalo.
BUM!!
Nedaleko se ozve náhlý výbuch. Když se podívám tím směrem—.
„……K-Koneko-chan!“
Koneko-chan leží kousek ode mě a stoupá z ní kouř. Rychle se k ní rozeběhnu a vezmu ji do náruče!
Uniformu má potrhanou, jako by ji zasáhl granát. Části jsou úplně pryč. Neříkejte mi, že ten výbuch předtím......
„Sežer si to.”
Neznámý hlas. Když vzhlédnu, vznáší se nad námi stín s roztaženými křídly. Je to žena v kápi oblečená jako mág. Raiserova služebnice! Takže to ona to Koneko-chan udělala! Určitě je to Raiserova [královna]! Náhlý zjevení nejsilnějšího služebníka!
„Fufufu. Když lovím kořist, je nejlepší jí dostat, když něco dokáže, protože tehdy je nejzranitelnější. Klidně „obětujeme“ tolik figurek, kolik je jen třeba, abychom zničili jednoho z vás. A vůbec, vaše skupinka má málo členů. To samotné vás dostatečně poškozuje, ne? I kdybyste nás porazili, nezničíte pána Raisera. Je zbytečné odporovat.“
Kouzelnice se rozesměje, jako by jí to přišlo zábavné.
„......Ise-senpai......Akeno-senpai......“ promluví Koneko-chan skomírajícím hlasem. „......Omlouvám se...... Chtěla jsem být Buchou a ostatním užitečnější......“
„N-Nemusíš se omlouvat! Svojí práci jsme udělali! O nic nejde! Jen počkej, jakmile Asia dorazí, vyléčí tě—“
Tělo Koneko-chan obklopí světlo. Začne se vytrácet a nakonec zmizí.
…………
[[Věž] Rias Gremory-sama vyřazena.]
Kruté oznámení.
Buchou mi to předtím vysvětlila. S určitou úrovní poškození se dostaneme do stavu, kdy už nemůžeme bojovat, a vyřadí nás pomocí násilného přenosu z bojiště. Cílem je místo se zdravotnickým zařízením.
Proto nevadí, když se nějak ošklivě zraníme. Neumřeme. Takže Raiserovy služebnice, které Akeno-san zničila i Koneko-chan byly přeneseny tam.
Já to vím. Rozumově to vím. Tohle je zápas. Ale stejně......stejně!
Cítit, jak mi z náručí mizí váha. ......Ksakru. Ksakru!
Tělo se mi klepe vzteky.
„Pojď sem dolůůůůůůů! Já budu tvůj protivník!“
Zazdil jsem další postup plánu a začal provokovat nepřítelkyni, která porazila Koneko-chan. Dokonce i mě došlo, že je to hloupost.
Ale stejně jí nemůžu odpustit. Ještě než zmizela, Koneko-chan brečela. Brečela lítostí!
Pořád mohla bojovat! Kurva! Kdyby mi to došlo dřív, možná bych jí mohl zachránit! Předbíhal jsem události, protože náš první plán uspěl!
„Fufufu. Jaký to hlučný [pěšec]. Chceš vyletět do vzduchu jako ta dívka předtím?“
Kouzelnice ke mně vztáhne ruce. Schytám zásah!
„Ara ara. Já budu tvým protivníkem. [Královno] Raisera-sama, Jubelluno.san. Nebo bych tě měla nazvat Výbušnou královnou“?“
Akeno-san mezi nás vstoupí, jako by se mě snažila chránit.
„Nemám to jméno ráda kvůli jeho nevkusnosti, „Kněžko blesků“. Ačkoli jsem doufala, že s tebou budu moci bojovat.“
„Ise-kun, sejdi se s Yuutou-kun. Já se o to postarám.“
„A-Ale!“
Pokouším se jí přesvědčit, ale Akeno-san poprvé nasadí vážný výraz. Srdce mi bije jak splašené. Cítím z ní neskutečný tlak.
„Ise-kun. Máš vlastní úkol, správně? Tak jdi. Tohle tady je moje práce.“
Pravda. Asi bych jí byl jen na obtíž. Musím se zaměřit na to, co mám udělat.
Akeno-san se usměje na moji tvář s pevně zaťatou čelistí.
„To je v pořádku. Pomstím Koneko-chan. Zničím tuhle [královnu] vším, co mám!“
—! Akenino tělo pokryje zlatá aura. Jen z pohledu na to odhadnu, jak mocná je. Démonická síla Akeno-san, tak je to. Nejsilnější člověk v naší skupině, naše [královna]!
„Akeno-san! Nechám to tu na tobě!“
Jakmile to dořeknu, otočím se a zamířím na sportoviště, kde na mě čeká Kiba.
Hned potom se za mnou rozlehne zlověstný řev blesků a výbuchů.
Bitva se od začátku do poločasu změnila—.
Žádné komentáře:
Okomentovat