Nažhav Klub okultních záhad!
Část 1
[PRÁSK!]
Azurovou oblohu rozeznělo tupé zvonění kovu.
"Još. Mám jí."
Obratem chytím plachtící míček rukou v rukavici.
"Hezky, Ise," usměje se Bučó a ukáže mi palec nahoru. My, Klub okultních záhad, procvičujeme baseball na zadním beztravnatém dvorku staré školní budovy. Ne, nejde o démonickou práci.
"Příští týden je na Akademii Kuó 'Míčový turnaj'. Jde o souboj mezi kluby, který nemůžeme prohrát," prohlásila Bučó pevným hlasem.
Jo, jedna z největších školních akcí, 'Míčový turnaj', se blíží. Celkově se jedná o akci, kde se hrají míčové sporty jako je baseball, fotbal, basket a tenis. Zápasy zahrnují soutěže mezi třídami, pohlavími a samozřejmě taky mezi kluby. Ať už jste nebo nejste sportovní klub, je to povinné; což přirozeně zahrnuje i Klub okultních záhad. Co budou kluby přesně hrát, se oznamuje až v den události, takže nevíme, co to bude. Pokud se počet členů liší, nastaví se pravidla pro férovou hru, alespoň co se týče počtu. Podle oznámení studentské rady mohou některé hry vyžadovat více hráčů, takže se potřebujeme ujistit, že máme rezervy. A nakonec procvičujeme sporty, které by mohly být vybrány. Dneska je to baseball. Jelikož je večer, začne se stmívat.
Typicky trávíme čas klábosením v klubovně. Poslední dobou jsme se začali převlékat do tělocvičných úborů a trénovat. No, i když mi nevadí pohyb pro zábavu, jelikož ráno trénuju, jsem celej den vymačkanej jak citron. Trénink ráno, přednášky ve škole, trénování sportů a práce démona přes noc... Abych pravdu řekl, nedivil bych se, kdybych umřel... Jediný důvod, proč ještě přežívám, je moje existence démona.
"Trénink odpalu je u konce. Pokud jde o baseball, bude Koneko čtvrtým pálkařem."
"...Souhlasím."
No je přirozený, aby byla superdívka, Konečka, čtvrtým pálkařem. Není na co si stěžovat. I kdybysme hlasovali, vyhrála by.
"Tak! Procvičíme si 'knock' |jeden člověk na pálce, ostatní chytají|! Tak, všichni! Nasaďte si rukavice a rozmistěte se!"
Bučó má dobrou náladu. Je tak energická a temperamentní, že v podstatě hoří.
"Ufufufu. Bučó se tyhle věci líbí,“ zachichotala se Akeno. „Myslím, že tomu rozumím. Má ‚velká sestra‘ nenávidí prohru.“
„Jop, přesně tak. Samozřejmě nemůžeme prohrát, pokud neuděláme nějaké chyby.“
Souhlasím. Jako démoni, kteří jsou v podstatě silnější než lidé, se budeme muset na sportovním dnu držet zpátky. Je zjevné, že to pro nás nebude velká výzva. Na druhou stranu se musíme naučit pravidla a hlavní body baseballu. Což je důvod, proč nás Bučó nutí trénovat.
"I když to máš v hlavě, musíš to dostat do těla," řekla. Poněkud úchavtně silný duch. To je naše Bučó, teorie a praxe. Bez ohledu na naší skvělou fyzičku je to nezbytné, jelikož nevíme, co se může stát.
"Asio! Jdu na to!"
[ŘACH!]
Bučó nasměřuje míček na Asiu.
"Hááán! Ááááu-ááááu-áááu... Aach!"
Míč jí proletí mezi nohama. Netřeba říkat, že Asiino sportovní nadání je podprůměrné. Někdy dokonce zakopne o vzduch.
"Asio! Když ho nedokážeš chytit, přines ho!"
"D-Dobře!"
Od incidentu s Raiserem se začala Bučó víc zajímat o zápasy. Jako by vážně litovala prohry s ním. Nicméně je zjevné, že jsme byli v nevýhodě. Jenže skutečnost, že jsme to projeli, pošramotila její pýchu... Řekla, že vážně chtěla vyhrát... Kdybych jen nebyl k ničemu...
"Další na řadě je Júto! Na!"
[ŘACH!]
Bučó nahraje Kibovi. Měl by to pro něj bejt máček, je z nás nerychlejší běžec. Zvládne prakticky cokoliv. –To jsem si alespoň myslel...
“...”
[PRÁSK!]
Kiba tam stál jak idiot a schytal to. Hej hej hej!
"Kibo! Vzchop se!" zaječím na něj. Zmateně se na mě podívá!
"...Áách, promiň. Nedával jsem pozor."
Kiba sebere míč a hodí ho Bučó. Ta ho s povzdechem zachytí.
„Júto, co se děje? Poslední dobou se chováš dost divně. To se ti vůbec nepodobá.“
„Omlouvám se,“ omluví se Kiba upřímně. Bučó má pravdu. Posledních pár dní Kiba přemýšlí nad něčím vážným. Dokonce i během rozhovorů v Klubu okultních záhad se dívá jinam a nezapojuje se. Dokonce jsem slyšel, že se to stalo horkým drbem v jeho třídě. „Zahloubaný princ.“ Dívky se o něj bojí a jeho výraz je rozrušuje. Chcípni, krasoni! –Na to obvykle myslím… jenže dokonce i mně přijde, že se poslední dobou chová nějak divně. Vždycky se tak tlemil, takže je to dost nečekaný… Pokud je moje intuice správná, začal se chovat divně od chvíle, kdy se klubové „aktivity“ odehrály v mym domě. Mohla za to ta fotka? Během souboje s Raiserem skrýval v hlase při rozhovoru s nepřátelským „jezdcem“ nenávist. Zjevně je takový kvůli „Svatému meči“. Jenže to je fuk; teď se musíme soustředit na ‚Míčový turnaj‘.
„Hmmmm…“
Och, Bučó vyndala pravidla baseballu. Nějak inklinuje k čtení, když se něco pokazí. Je celkem knihomol. Doma čte nějaké komplikované texty.
„Ara ara. Mimochodem, Ise, věděl si to?“ zeptá se Akeno.
„Věděl co?“
„Nedávno začala Bučó s příručkou jak na lásku.“
„…Milostná příručka!?“
S-Sem celkem v šoku… Aby zrovna Bučó začala s knížkou o lásce… Znamená to, že našla někoho, kdo se jí líbí…? Moje Bučó… pod doteky jiného muže… Néééééééé! Nechci na to myslet! Když mě Akeno viděla, jak se v šoku chytám za hlavu, rozesmála se.
„Ufufufu, Ise, nemusíš se bát. Všechno bude v pořádku. Není možné, aby měla Bučó milence, když u toho nebudeš.“
„U-Určitě? Věřím ti. Ááách, kdyby si Bučó někdy našla kluka, umřel bych…“
„Kdyby byla Bučó na tvém místě, byla by v hrozném, šoku. Ufufufu, je to její poprvé. Připrav se na potíže, Ise.“
„?“
Přestože nemám páru, co se to Akeno snaží říct, je to fuk, dokud se Bučó nezamiluje do někoho jinýho.
„Dobře, pokračujem!“ Bučó máchne pálkou a trénink pokračuje.
Část 2
Oběd dalšího dne.
‚Míčový turnaj‘ se blíží. Dneska asi taky budeme s největší pravděpodobností tvrdě dřít. Po obědě se máme dostavit do klubové místnosti. Zjevně půjde o naše poslední setkání. Bučó je fakt vážná.
„Dneska taky v klubovně?“ zeptá se Macuda během pojídání svého kari chleba.
„Jo, trénujem na turnaj.“
„Hah… Klub okultních záhad cvičí míčový hry. Ale… všichni v tvym klubu sou sportovci, ne?“
„Jo.“
Konec konců sme démoni. V porovnání s lidma sme silný.
„Ise. Měl by sis dát bacha. Šířej se o tobě hnusný řeči,“ řekne Motohama najednou, zatímco si upravuje brýle.
„O…O čem to mluvíš?“
„Divoký zvíře Ise, co si hraje s kráskama. Dostal do spárů Rias a Himedžimu. Proti jejich vůli je nutí k ďábelským sexuálním aktům. ‚Fufufu. Ctěná slečinka se pro mě tváří tak chlípně! Ty prase!‘ Pak je napadáš slovně i fyzicky.“
„Héééééééééj!! Co to má kurva bééééjt!?“ zařvu nad těma šílenejma pomluvama. Jasně! Co to sakra je!?
„Je toho víc. Zvíře nakonec dostalo do svých špinavých pracek i školního maskota, Konečku, s tělem lolitky. Pak ji navedl k intenzivnímu pohlavnímu styku, který mohl snadno rozervat její tělo. Hodoval na nedovivinutém těle. "Senpai... přestaň prosím...". Ale zvíře bylo k jejím slovům hluché. Jeho sexuální apetit pak sáhl po Andělu, který právě přestoupil na naši školu; zaútočil na Siu hned první den. "Naučím tě víc o japonské kultuře na vlastní speciální lekci po škole". Nechal Anděla po úsvitu padnout do pekel... Vzal sis ji k sobě domů. V tvém malém pokoji se odehrává nikdy nekončící peklo. Lov krásek brutálního Iseho nikdy neskončí. ...No, tak nějak."
"...To myslíš vážně? Takhle mě všichni viděj?"
Vrhnu rychlý pohled na třídu. Možná se pletu, ale mám pocit, jako by to byli lidi, co se na mě koukaj, jako bych byl zvíře plný chtíče... Úúúú! Jde jen o mojí představivost! Jen si to představuju! K čertu! Kdo o mě sakra šíří takový pomluvy!?
"No, vlastně je šíříme my."
"Přésně."
Motohama s Macudou se bez výčitek svědomí přiznají. Zní to jako lež, ne? Vždyť ti dva sou mí kámoši!
[PRÁSK!] [BUM!]
Bez jedinýho slova jim jednu vrazím! Jasně! Ti zatracení kreténi!
"To bolí, surovče!"
"Jo. Nezkoušej to na nás, zvíře!"
"Nedělejte si ze mě prdel! Pomlouváte mě?! Vy! To jako fakt chcete umřít!?"
"Hm... Kdybysme to nedělali, hrábne nám žárlivostí."
"Hahaha! Jako, spíš už toho máme plný zuby!"
"Co takhle trochu lítosti! Co se snažíte udělat mýmu školnímu životu!?"
"Mimochodem, taky o tobě kolují drby, že ste s Kibou gay páreček."
"Zvířecí touha po sexu konečně dosáhla až na školního prince! To je taky naše dílo."
"Mezi některýma holkama je to dost populární."
"Kjáá! Kdo je uke a kdo seme?"
"Chcípněte! Fakt chcípněte!"
Sou to fakt ti nejhorší kámoši na světě! Kurva! Kdybych je neznal tak dlouho, vymlátil bych z nich už duši! Fakt, ti dva! Hah...
I přes to, jak úžasnej je můj oběd s kámošema, musim jít do klubovny. Poté co dám do tašky prázdnou krabičku od oběda, odejdu. Kde je Asia? Och, v koutě obědvá s další holkou. Sem rád, že zapadá. Povídala mi, že se skamarádila.
"Sorry, Macudo, Motohamo, jdu do klubovny."
"Och, makáš fakt tvrdě. To je dobře."
"Vždycky si byl tak zažranej do sportu?"
"Nedá se nic dělat. Bučóin rozkaz. A jelikož trénuju, rozhodně to vyhraju."
"Energický. Nedávno tě nastartovalo jen porno a podobný věci."
"Fakt ses změnil. Nesnědls' něco špatnýho? Změnil ti pohled na pravý prsa život?"
"No, je jedno, kolikrát je vidíte, sou pořád boží."
"Chcípni!"
"Chcípni!"
Hmpf! Můžete mě nenávidět, jak chcete. Zatímco o mně budete vykládat blbosti, budu mít možnost zírat na Bučóina prsa! Ale... fakt sem se změnil? Fakt? No... Změnil sem se v démona.
"Hej, Asio. Už jsi dojedla?"
Obrýlená dívka vedle ní, Kirjú Aika, řekne se zvrhlým výrazem: "Asio, volá tě tvůj kluk."
"K-k-k-kluk!!?"
Nervózní. Takhle jsem jí ještě nikdy předtím neviděl. No, každou holku by znevóznilo, kdyby někdo nazval jejího blízkýho kámoše jejím "klukem".
"Ech? Spletla jsem se? Ale jste pořád spolu, tak jsem si myslela, že jste pár."
"T-t-to je...Auuu..."
Asia zrudne. Kdybys něco takovýho řekla ve třídě, všichni by zírali... A mně by bylo trapně!
"Hmmm. Fakt? Vypadáte jako pár. Pořád jste pohromadě a vycházíte spolu, to je celkem dobrá kombinace. Iseho rodiče taky dovolili, abyste spolu bydleli, ne? Mladej kluk a holka pod jednou střechou. To je... Mufufufu. Mimochodem, to já jí řekla o 'společných koupelích'! Tak?! Užili ste si to?!"
"Tos byla ty! Co myslíš tou 'kombinací'!? Nemluv, jako bysme byli roboti, co můžeš zkombinovat! To je sprostý! No... Chci dělat takový věci, ale ne s Asiou!"
Přesně tak! Já jí musím chránit! Takže něco takovýho nepřichází v úvahu!
"Hmm. To je divný. Asia tě... Mugah!"
Asia zakryje oběma rukama Kirjú pusu.
"Áááách! Přestaň prosím, Kirjú!"
"Asio...? Nikdy sem jí neviděl takhle červenou... A v očích má slzy. Ví snad Kirjú nějaký tajemství, co Asia nechce, abych se dozvěděl? Hmmmm... asi jde o holčičí řeči, takže se těžko vnutím.
"Každopádně, Asio. Máme jít do klubovny, tak jdeme."
"Dobře!"
Asia už se uklidnila. No, mluvit o takových věcech je pro ní až moc, s ohledem na to, kde jí vychovali. I já bych se cítil trapně, kdyby mi řekli, že je moje holka... Ale kdyby byla moje holka, žil bych šťastnej život. Nicméně zrovna teď k ní cítím silnej ochranitelskej pud. Už si nedokážu představit, že bych žil život bez ní. Asiin úsměv se stal jeho součástí. S úvahama o mým šťastným životě jsme se blížili ke klubovně.
Část 3
Když vejdeme, ostatní už tam jsou......a dokonce i někdo, kdo ani nepatří do klubu.
! Sem v šoku, když si na pohovce mezi členy klubu všimnu dalšího člověka.
"Předsedkyně......"
Jo, ten, kdo sedí na pohovce, je předsedkyně studentské rady Akademie Kuó. Je to krásná a štíhlá studentka s chladnou, přísnou atmosférou kolem sebe. Je tak krásná, až nevypadá japonsky, ale jmenuje se Šitori Sóna. Je mojí starší spolužačkou ze třeťáku. Na škole je třetí nejoblíbenější. Samozřejmě první je Rias Bučó následovaná Akeno. Má kolem sebe děsivé ovzduší, přes které k sobě nikoho nepustí. Taky protože má oči někoho přísného, ale i tak je celkem krásná. Je populárnější mezi studentkama než studenty a možná je mezi nima dokonce oblíbenější než Rias s Akeno. Když se podívám pořádně, je vedle předsedkyně ještě jeden student, taky ze studentské rady.
"Och, takže jsi o nás Hjódóovi neřekla, Rias? Je divné, že si nás nevšiml, když jsme taky démoni."
Není ten kluk, co se nedávno přidal ke studentské radě, její tajmeník? Pak mu předsedkyně tiše řekne: "Sadži, to je v pořádku, protože za normálních okolností bychom se neměli vzájemně kontaktovat. Navíc to není zas tak dlouho, co se stal démonem. Hjódó reaguje přesně tak, jak by měl."
......C......cože!? Z toho, jak to teď vysvětlila vyplývá, že lidi ze studentský rady jsou taky.........? Takže kromě mě a členů Klubu okultních záhad jsou tu ještě další démoni!? Akeno vysvětlí mému šokovanému já:
"Pravé jméno předsedkyně, Šitori Sóny, je Sona Sitri. Je prvotřídní démon a další dědička rodu Sitri."
P-Prvotřídní démon!? A rod Sitri!? Nejsem si moc jistej, ale vím, že je to stejně důležitej rod jako ten Bučóin a Fénixův! C...... Dojdou mi slova. Sem fakt v šoku ze zjištění, že je na škole další prvotřídní démon! Akeno mi to pak dál vysvětlí.
"Rod Sitri je jedním z 72 pilířů, které přežily Velkou válku stejně jako rod Gremory a Fénix. Ve skutečnosti je škola ovládána rodem Gremory, ale přes den je to studentská rada......jinými slovy je pod kontrolou rodu Sitri. Období vlády je rozděleno na den a noc."
Aha......... Takže členové studentský rady sou...... Tajemník promluví,
"Vy vedete svůj klidnej školní život, jen protože předsedkyně a my, démoničtí služebníci Sitri, pracujeme přes den. Nebylo by špatný, kdybyste to měli na paměti, víte? Mimochodem, jmenuju se Sadži Genširó. Jsem v druháku a jsem 'pěšec'."
"Óóóó, stejnej ročník a taky 'pěšec' jako já!"
Takový nečekaný setkání! Mám celkem radost. Kromě mě je tu další [pěšec] a je ve stejnym ročníku! Tajemník, Sadži, zareaguje opačně a povzdechne si.
"Vlastně si celkem tvrdě pošramotil mojí pýchu. Abys ty, jeden ze tří úchylů, byl 'pěšec' jako já......"
"C-Cos to řek'!?"
Ten zmetek! A to sem myslel, že spolu budem vycházet!
"Och? Chceš si to rozdat? I když vypadám takhle, jsem 'pěšec', co spotřeboval 4 figurky. I když jsem se zrovna proměnil, proti někomu jako je Hjódó, neprohraju." Prohodí Sadži mým směrem provokující komentář, ale předsedkyně ho sjede ostrým pohledem.
"Sadži, stačí."
"A...ale předsedkyně!"
"Přišli jsme sem, abychom mezi spřátelenými prvotřídními démony se stejnou základnou představili své nové služebníky. Jinými slovy, tohle je setkání za účelem představení tebe a Riasiných služebníků, Hjódóa a Asii. Jsi můj služebník, tak mi nedělej ostudu. Kromě toho......" Předsedkyně se na mě zadívá. "Sadži, proti Hjódóovi bys teď vyhrát nedokázal. To on porazil třetího syna rodu Fénixe. Pohlcení 8 figurek není jen na efekt."
"8 figurek!? Počkat, to on porazil Fénixe!? Aby někdo takovej porazil Raisera...... Myslel jsem, že Rias zachránil Kiba nebo Himedžima......"
Co to, co to? O čem to mluví? A mohli byste se na mě přestat tak divně dívat. Nejsem divně se chovající zvíře v zoo. Pak předsedkyně sklopí hlavu.
"Omlouvám se, Hjódó Issei, Asio Argento. Můj služeník si neprošel tolika bitvami jako vy dva a přesto se chová poměrně neslušně. Pokud vám to nevadí, mohli byste s ním prosím vycházet?" řekne nám předsedkyně s úsměvem. Myslím, že se tomu říká chladný psměv. Necítím z něj nic špatnýho, takže je prostě ten typ člověka, co se takhle směje.
"Sadži."
"Ech? J...jo! Prosím, vydržte to se mnou........." Sadži se neochotně taky ukloní. Vypadá, že s tím není zrovna spokojený.
"Ano. Budeme spolu vycházet," odpoví Asia s obřím úsměvem. Rozhodně je dobrá dívka.
"Jestli Asia souhlasí, potom jsem šťastný i já!"
Sadži popadne Asiu za ruku a chová se k ní úplně jinak než ke mně. T...Ten bastard! Smetu jeho ruce z Asiiných a s tvrdým stiskem si s ním potřesu.
"Hahaha! Sadži! Taky se o mě prosím postarej! Fakt tě zabiju, ty zmetku, jestli Asie zkřivíš jen vlásek na hlavě. Rozumíme si, Sadži!?" řeknu s falešným úsměvem. Taky se usměje a stiskne mi ruku ještě víc.
"Jasně! Jasně! Budeme spolu vycházet, Hjódó! Mít blonďatou krásku jen pro sebe. Fakt jsi Bestie. Chlape, přál bych si, aby tě dostihl boží trest! Abys zemřel na cestě domů po zásahu bleskem!"
Vyměníme si negativní poznámky. Musí to vypadat divně. Ale já mu neodpustím! Je jinej než Kiba, ale kluky jako je on nemůžu vystát! Vlastně ho fakt chci praštit! Jestli se Asii jen dotkne, tak ho rozhodně nenechám naživu!
"Musíš to mít těžké."
"Ty také."
Bučó s předsedkyní si při pohledu na nás povzdechnou.
"Tsch. Členové studentské rady jsou silnější než ti z tvýho klubu," řekne Sadži, zatímco pouští moji ruku. Takže studentská rada patří k domácnosti předsedkyně a jsou jejími služebníky. Předsedkyně si usrkne zeleného čaje a tiše pronese: "Miluju tuhle školu. Také si myslím, že si práce studentské rady zaslouží uznání. Proto neodpustím těm, kdo poruší zdejší mír. Komukoliv, člověku nebo démonovi. To platí i pro vás všechny tady, i tebe, Rias."
Okamžitě mi došlo, že tím myslí nás, nové démony, tedy mě, Asiu a Sadžiho. Jinými slovy, neodpustí nikomu, kdo by zničil školní život. Takže až natolik miluje tuhle školu, Akademii Kuó. Není divu, že je předsedkyně.
„Myslím, že to by, co se týče představení našich nováčků, stačilo. Takže se nyní omluvíme. Mám ještě nějaké papírování, které bych chtěla během oběda dokončít.“ Předsedkyně vstane a pokusí se odejít.
„Předsedkyně. Ne, Sóno Sitri… ……slečno Sóno Sitri. Rád jsem vás poznal.“
„A…ano! Také jsem vás ráda poznala!“
Pokloním se jejím směrem a rozloučím se, Asia mé gesto zopakuje. Je to pozdrav patřící démonu-nováčkovi. Je prvotřídní démon a také Bučóina známá. Přestože má za služebníka „tamto“, myslím, že je to moje povinnost jakožto démona rodu Gremory.
„Ano, budeme spolu vycházet,“ odpoví předsedkyně a usměje se na nás. „Rias, budu se těšit na ‚Míčový turnaj‘,“ řekne Bučó s úsměvem, než odejde.
„To my také,“ vrátí jí Bučó úsměv. Och, hned mi dojde, že jsou si blízké. Pak nám mohla pomoct v roztržce mezi starými rody předtím. Jenže potom mě napadne, že není tak snadné strkat nos do problémů mezi prvotřídními démony. Nebo věřila, že Bučó ten problém zvládne sama? Předsedkyně po svých slovech odejde.
„Ise, Asio. Koukejte se Sadžim vycházet. Taky se setkáte s ostaními členy studentské rady, dalšími démony, ale nebojujte s nimi. Všichni trávíme svá školní léta na stejné škole, platí?“ řekne nám Bučó s úsměvem.
„Rozhodně!“
Když to Bučó říká, pak jí bez odmlouvání poslechnu! Nebudu se prát, i když je ten kluk blb! Ale že jsou na škole kromě nás další démoni… Zdá se, že škola skrývá mnohem víc tajemství……
Část 4
BUM! BUM!
Oblohou se rozlehne zvuk oznamující začátek festivalu. Podle dnešní předpovědi počasí má večer pršet. Prosím, ať neprší, dokud turnaj neskončí.
[Cukumoto z ‚Klubu výzkumu mangy‘, volá tě profesorka Hašioka. Dostav se prosím ihned do sborovny.]
Školní rozhlas rozmístěný po celé škole neustále chrlí oznámení. Všichni naši členové se převlékli do cvičebních úborů a shromáždili se na jednom místě, kde až do začátku zápasu odpočíváme. Jenže ten bude až jako poslední. Nejdřív jsou zápasy tříd. Myslím, že moje třída bude soutěžit v baseballu. Potom následuje souboj mezi pohlavím. Potom oběd a soutěž mezi kluby. Provedl jsem pár lehkých cviků na rozehřátí. Asia se s Akeninou pomocí protahuje. Konečka sedí na umělohmotné žíněnce na zemi a čte si pravidla míčových her. Kiba…… pořád nad něčím přemejšlí. Zírá na oblohu; Bučó šla zkontrolovat sportovní kategorie pro souboj klubů…… Och, vrací se a nebojácně se usmívá.
„Fufufu, už jsme prakticky vyhráli.“
„Bučó, tak co budeme hrát?“
„Vybíjenou!“
Nějak z toho nemám moc dobrej pocit.
Část 5
„Bučóóóóóóóó!! Do toho!!“ povzbuzuju ji zpoza plotu tenisového hřiště. Smrk……Bučó v tenisovym oblečku! Stehna čouhající zpod minisukýnky jsou božský! Bučó reprezentuje dívky ze svý třídy a soupeří s dalšími staršími dívkami.
„PRÁSK!
Bučó si hladkými pohyby pohrává se svou protivnicí, ale i ta je celkem dobrá.
„Předsedkyněéééééé! Kjáááááá!“
Ječí holky pronikavě. Jo, Bučóinou protivnicí není nikdo jiný než předsedkyně studentské rady, Šitori Sóna.
„Ufufufu. Je úžasné sledovat na takovém místě zápas mezi prvotřídními démony.“ Akeno vedle mě si zápas taky užívá. Přesně jak řekla. Nečekal bych, že se tady odehraje souboj mezi prvotřídními démony. A ani jedna z nich se nedrží zpátky. Raketami vážně odráží míček.
„Jde se na to, Sóno!“
„Posluž si, Rias!“
Probíhá mezi nimi slovní přestřelka. Obě sou do toho dost zařraný. Je to jako vystřižený ze sportovní mangy! Pohled na ně rozehřívá dokonce i mě!
„Předsedkyněééééé! Prosím vyhráááááááj!“
Ach, Sadži na druhé straně za plotem taky povzbuzuje. Dokonce máchá vlaječkou s nápisem ‚Studentská rada‘. Taky je dost nažhavenej!
„Sežer si to! Topspin ve stylu Šitori!“
Míček, který předsedkyně právě zasáhla, míří na Bučó.
„Naivko! Odraz ve stylu Gremory!“ Bučó se ho pokusí trefit raketou, ale míček změní směr a proletí dolů! Uóóóóóóóó! Magickej míč!?
„15-30“
„Néééééé, bod pro předsedkyni!“
„Vedeš si dobře, Sóno. To se od mojí rivalky dalo čekat.“
„Ufufu, Rias, nezapomněla jsi na náš slib, že ne? Poražený platí udon se všemi přísadami navíc v Kobašiji, že?“
„Nezapomněla. Byla by ostuda, kdybys ho ochutnala přede mnou. A proto rozhodně vyhraju! Vědělas, že umím 108 stylů magických míčků?“
„Tu výzvu přijímám. Všechny je odrazím svou ‚Šitori zónou‘.“
Nemám páru proč, ale oběma planou oči…… Ale princezny, proč jste se vsadily o něco tak…. běžnýho? No, možná právě to je na nich dobrý. Možná protože obě žijou v lidskym světě tak dlouho, dostalo se jim naše uvažování pod kůži. Potom co všechny konečné zápasy mezi Bučó a předsedkyní trvaly tak dlouho, že obě zlomily rakety, získaly obě první místo. No, samozřejmě že se běžná raketa rozbije, když si tak intenzivně vyměňujete míče. Pak se turnaj přesunul ke klubovým zápasům……
Část 6
„Cvič…cvičební úbory.“
Šokovalo mě, když jsem uviděl, co má Asia na sobě. Nebyly to šortky z tělocvičný uniformy naší školy, ale cvičební úbor! Před začátkem turnaje mezi kluby Asia najednou zmizela, a když jsem zjistil, že se vrátila, byla v tomhle. Óóóóóó……ty bílý nohy……ty stehna……! Bože! Má nádherný nohy jako vždycky! Asia se celá červená zavrtí.
„………Ummm……Kirjú mi říkala, že správné oblečení na vybíjenou je cvičební úbor…..A…a taky že bys mě v něm moc rád viděl……“
Ki…Kirjúúúúúúúú! Ta zatracená mrcha! Proč proboha učí mojí rozkošnou Siu takový úžasný…chtěl jsem říct příšerný věci! Kurňa! Činy Kirjú, také známé jako ‚Génius‘ otřásají mým srdcem!
„Nelíbí se ti?“ zeptá se mě Asia stydlivě, zatímco ke mně vzhlíží. !............ Jako by ve mně něco vybuchlo.
„Ne, ne. Vypadá skvěle, Asio. Mockrát děkuju. Fakt mockrát děkuju!“
Popadnu jí za ruku a třesu s ní jak šílenec. Ale Asia sama nemá ponětí, co se děje.
„Hlavu vzhůru, vy dva.“ Bučó má dokonce i po tom pekelnym tenise energie na rozdávání. No, taky sem dost nažhavenej!
„Još! Asiin cvičební úbor mě nastartoval! S tím nehodlám prohrát!“
„Dobře řečeno, Ise! Jestli budeš pracovat tvrdě, odměním tě!“
………! C……cože!! Myslíš to vážně, Bučó!? Jako by se ve mně vzedmula neznámá síla!
„Uóóóóóóóóó! Kozy!“
Rozhodně nesmim prohrát! Bučóiny prsa sou jen moje!
ŤAP!
„Gjááá!“ zaječím. Samozřejmě, protože mi Asia šlápla na nohu.
„Ise, co kdybys ‚to‘ všem rozdal?“ řekne nespokojeně. Když se na ní podívám, tváří se nepříjemně. Má špatnou náladu. Fňuk……poslední dobou se proti mně Sia naučila používat násilí. Musí být ve věku vzdoru. Přesně jak řekla, něco pro ostatní mám. Fufufu, udělal jsem to minulou noc.
„Všichni! Nasadíme si tohle jako tým!“
A vytáhnu čelenky s výšivkou ‚Klub okultních záhad‘. Dělal sem je sám.
„Ara, jsi dobře připravený.“
Jako první si ji ode mě vezme Bučó.
„Ano, Ise je šikovnější, než jsem si myslela. Jsou dobré.“
„Hehehe. Potají sem cvičil.“
Jo, ve svém volném čase jsem si to procvičoval. Nejsem moc dobrej, když přijde na domácnost, ale věřil jsem, že jestli to budu každej den trochu procvičovat, zlepším se v tom. Díky tomu jsem se v tom stal celkem zručnym. No, nejsou tak dobrý, pokud to porovnáte s prací někoho, komu to de, ale stejně by měly vypadat dobře.
„……Vypadají nečekaně dobře.“
Díky, Konečko!
„Ara, ara. Ostatní kluby určitě také nosí něco, co symbolizuje tým. Jako uniformy a čepice.“
„Díky, Akeno! Proto jsem to udělal!“
Všichni si je ode mě vezmou a nasadí si je na čelo. Mám z toho radost. Stálo to za to, makat na nich v noci. Potom ji dám Kibovi, kterej se ještě furt chová divně.“
„Na.“
„……J…jo. Díky.“
„……Teď se soustřeďme na výhru.“
„……Výhru, hm. Jasně…… Výhra je důležitá.“
Hm? To znělo, jako by tím něco myslel. Jako by v něčem prohrál.
[Členové klubu okultních záhad a baseballového klubu, shromažděte se prosím na hřišti.]
To je oznámení pro nás! Naše bitva co nevidět začne!
Část 7
„Miřte na něj! Miřte na Hjódóa!“
„Uóóóóóóó! Běžte do prdele!“ zařvu s brekem, zatímco uhýbám neskutečně rychlejm míčům. Zápas mezi kluby začal! Ze sportů na nás vyšla vybíjená a našim prvním protivníkem je baseballovej klub. Ti týpci podle sebe nedokážou trefit nikoho jinýho než mě!
Bučó. Jedna z ‚Dvou velkých sestřiček‘. Velmi oblíbený školní idol. Na ní mířit nemůžou.
Akeno. Jedna z ‚Dvou velkých sestřiček‘. Školní idol. Na ní mířit nemůžou.
Asia. Anděl a nejkrásnější druhačka. A navíc blondýnka! Na ní mířit nemůžou.
Konečka. Lolitka a školní maskot v jednom. Kdyby jí zasáhli, byli by z toho špatní.
Kiba. Nepřítel všech kluků na škole, jenže kdybyste ho trefili, holky by vás nenáviděly. Na něj mířit nemůžou.
Já, Ise. Všichni si myslí ‚Nechápu, proč je ten týpek v Klubu okultních záhad‘. Můžem ho bez problému trefit. Ne, musíme ho trefit. Sakra. Chcípni. Miřte na něj vším, co máte! Do hlavy! Chcípni, chcípni, ty bestie!
Jako bych slyšel jejich myšlenky. Konečná cesta k mému zničení! A zlý záměr všech ostatních se na mě soustředí! Každýho studenta na týhle škole!
„Zabte Isehooooooo!!“
„Siooooooooo! Cvičební úbory jsou nejlepšíííííííííí! Iseeeeee, chcipni!!“
„Prosím! Sejměte Hjódóa! Pro dobro sestřičky Rias! Pro dobro sestřičky Akeno!“
„Musíme Asiu přivést zpět na stranu dobra!“
„Chcípni! Jo! Ne, miřte na hlavu!“
„Zabte ho!! Chcipni!! Tady je místo jen pro jednoho loli-cona a tím sem já!“
„Kdybys nevylejzal, nezabili bysme tě!“
Dokonce i dav mě chce zabít! Běžte všichni do prdele! Oči všech ke mně vysílaj vražednej úmysl! K čertu! Proč se to muselo stát! Můj špatnej pocit se změnil v realitu!
„Všechny míče se soustředí na Iseho! Podle strategie bude ‚obětí‘! Ise, využij té šance!“
„Bučóóóóóó! Dám do toho všechno! Kurva! Tohle nedělám pro srandu!“
Jestli na mě Bučó spolíhá, pak musím zamakat, i kdyby to znamenalo použít svý tělo jako štít! Konečka zablokovala míč mířenej na mě a použila ho, aby jedinou ranou sejmula protivníka! Jo! Takhle budeme první! Už zbývá jen abych uhejbal a utíkal! Jak takhle přemejšim, přijde jedna baseballová vazba a zamíří na Kibu!
„Sakra! Je mi jedno, jestli mě budou nenávidět! Ty zasranej krasavče!!“
Óóóó! Ten kluk tak nenávidí krasavce, že se místo mě zaměřil na Kibu! Schytá to! No, to jsem si myslel……
„Kam sakra čumíš!?“
Rozeběhnu se ke Kibovi s řevem, protože je ještě furt mimo. Stoupnu si před něj, abych ho ochránil.
„…Ach. Ise?“
Ach, Ise? Do prdele! Co to ksakru vyvádíš!? A míč se na mě řítí! Nedá se nic dělat! Použiju svý tělo, abych ho zastavil! Když se takhle rozhodnu, míč změní směr. Klesne dolů jako forkball a trefí mě do rozkroku…
PRÁSK!!
„……!!!“
Přímej zásah…… Moje koule…rozdrcený…koulí…… Guháá… Klesnu k zemi, rukama se kvůli intenzivní bolesti držím za rozkrok…… Ani nedokážu říct, jak moc to bolí………Bolest, jakou znaj jen chlapi…… Členové klubu ke mně přispěchají. Bučó mě zvedne.
„Bu…Bučó…moje……míčky……“
„Míč mám já! Vedl sis dobře, Ise! Teď je načase ulovit kořist, která zabila mého rozkošného Iseho!“
R…Rias… Máš fakt děsivý oči… Ale… Vážně, moje koule….. Nemůžu ani dýchat…… Auaa auuuuuu…………
„Ara ara. Bučó. Pleteš se. Zdá se, že je na tom špatně úplně jiný druh míčků.“
P…Přesně tak, Akeno……Zdá se, že Bučó pochopila situaci a ztratí řeč.
„…! Jak je to jen možný! Asio, pojď sem prosím. Bylo by nepříjemné, kdyby už se kvůli tomuhle nedaly použít!“
„A…ano. Zranil se Ise……?“
„Ano, zjevně na své nejdůležitější části. Vyléčíš ho prosím za budovou?“
„Nejdůležitější části? Nechápu to, ale dobře!“
„Koneko. Můžeš vzít Iseho někam, kde je prázdno?“
„……Rozkaz.“
…Zdá se, že nad něčím debatují, zatímco omdlívám v agónii.
„B-Bučó……Je mi líto, že jsem nebyl užitečnější……“
„To je v pořádku, Ise. Vedl sis dobře. Zbytek nech na nás.“
Bučó mě rukou něžně pohladí po tváři.
[CHŇAP]
Někdo mě popadne za límec.
[TÁH]
Táhne mě. Jasně že je to Konečka.
„Ise, vydrž prosím!“ povzbuzuje mě Asia, jak jde za námi.
„Tohle je bitva, která pomstí Iseho!“ slyším z dálky Bučóin energický a šílený hlas. Zní, jako bych umřel… Ááách, jestli to začne brát vážně, tak budou v pohodě i bez Konečky… Takhle jsem dočasně opustil první zápas a byl odtáhnut za tělocvičnu.
Část 8
Vzali mě za tělocvičnu, kde nikdo nebyl…… Pořád mě bolí rozkrok……
„Ise, začnu s léčením. Prosím, ukaž mi, kde ses zranil.“
……! Něco takovýho udělat nemůžu……
„N…ne, to nejde……“
„Co to říkáš!? Jestli mi neukážeš, kde ses zranil, tak tě nevyléčím!“
Vypadá fakt motivovaně, jenže nemůžu… Mluvíme o mých koulích, víš? Moje koule. Kdybych to udělal, pak by vypadla i ‚pálka‘…… Není možný, aby Asia něco takovýho zvládla…
„……Asio……já tě prosím……Prosím, nepřidělávej mi starosti……“
„N…ne! Jen se snažím pomoct……“
Áááách. Tváří se vážně smutně…
„Asio, neplač… Nemůžeš svou sílu použít jen na v okolí mých boků…? Myslím, že se to vyléčí i tak…“
Asiin posvátný pohon je ‚Léčivý soumrak‘, kterým vyléčí dokonce i démony. Taky je záchranným lanem naší skupiny. Má úžasnou léčivou schopnost a většinu zranění vyléčí okamžitě. Jsem si jistej, že dokáže vyléčit i ‚tohle‘ poškození, jenže prostě jí to nemůžu ukázat…… Z jejích rukou začne vycházet hřejivé světlo. Zároveň cítím, jak bolest mizí. Úžasný…… Takový teploučký světlo…… Ááááách, bolest mizí, jako by byla jen snem… Takže Asiin posvátný pohon funguje dost dobře i na pochroumaný koule…
„……Situace slovy nepopsatelná,“ povzdechne si Konečka. To je vzácnej moment.
„Ise, odpočiň si trochu, prosím.“
Ležím, Asia si mě přitáhne a zvedne mi hlavu… Pak pod ní ucítím něco fakt měkkýho!? Jsou to stehna! Je to snad ‚Klínovej polštář‘!? Jako vážně!?
„Ise, vypadáš vážně šťastně, když ti tohle Bučó dovolí…… Možná nejsem dost dobrá……“
To není pravda! To ten cvičební úbor, víš? Klínovej polštář, víš? Dostat klínovej polštář od holky v cvičebním úboru je sen!
„Smrk… Díky. Díky,“ poděkuju jí s brekem.
„Ufufufu. Ise je dnes vážně vděčný.“
[Vítězí Klub okultních záhad!]
Právě se k mým uším dostalo oznámení nesoucí dobrou zprávu.
Část 9
ŠŠŠŠŠŠŠŠ
Venku prší. Máme štěstí, že se to spustilo až po turnaji.
PLESK!
Spolu se zvukem deště se rozlehne ještě trpčí zvuk. Bučó právě dala někomu facku. Ne mně. Kibovi.
„Tak co? Už ses probral?“
Bučó je celkem naštvaná. V Míčovém turnaji jsme získali první místo. Já, Asia a Konečka jsme se vrátili a jako tým získali první místo…… Ale někdo nespolupracoval. Mám na mysli Kibu. Párkrát přispěl, ale většinu času nedělal nic. Bučó se na něj během zápasu několikrát naštvala, ale nevypadalo to, že by mu to vadilo. Kdyby se Bučó nenaštvala, tak já jo. Přestože mu dala facku, pořád nemá žádnej výraz, ani nemluví. Co je to s nim…… Je to fakt Kiba? Protože díky tý náhlý změně vypadá jako někdo totálně jinej. Vždycky to byl krasavec s miloučkým výrazem. A pak najednou nasadí svůj běžnej usměvavej obličej.
„Skončilas? I Míčovej turnaj skončil. Už nebudeme trénovat, takže si můžu vzít až do noci volno? Sem trochu unavenej, takže si dám od klubových aktivit volno. Omlouvám se za své chování během poledne. Zdá se, že mi dneska nebylo dobře.“
„Kibo, poslední dobou seš divnej?“
„Po tom ti nic není.“
Zeptám se ho, ale Kiba odpoví s chladným úsměvem ve tváři.
„I já mám o tebe starost.“
„Starost? Kdo se o koho stará? Řekl bych, že pro démony je normální žít na vlastní pěst. No, myslím, že tentokrát je chyba na mojí straně, za neuposlechnutí pána.“
Hmmm, možná bych mu měl něco říct. Ale proč to mám dělat? Většinou je to opačně. Řeknu něco šílenýho a Kiba mě usadí.
„Takováhle situace, kdy se snažíme dát dohromady pořádnou skupinu, je celkem na nic. Tak jsme se cítili po té hořké zkušenosti z předchozího zápasu, pamatuješ. Nemáme si od teď krýt záda? Jsme přátelé.“
„Přátelé……“ Kiba se zachmuří.
„Jo, přátelé.“
„Vždycky tak nažhavenej…… Ise, v poslední době se mi začaly vybavovat základy.“
„Základy?“
„Jo, přesně tak. Důvod, proč bojuju.“
„Není to Bučó?“
To jsem si myslel. Tomu jsem tolik věřil. Jen podle svýho smýšlení. Ale on to okamžitě odmítne.
„Ne. Žiju, abych dostal svoji pomstu. Posvátný meč, Excalibur. Jeho zničení je důvod, proč žiju.“
Kiba má ve tváři silný odhodlání. Myslím, že tentokrát vidím jeho skutečný já.
Žádné komentáře:
Okomentovat